doufám,že tady naleznete to co potřebujete.

LISTY MÉHO STROMU

V našem životě existují lidé, kteří nás činí šťastnými, jen proto, že nám zkříží cestu.

Někteří jsou cestou po našem boku dlouho, jiní sotva, že čas od času zahlédneme. Obojím říkáme přátelé. Můžeme je roztřídit do několika kategorií.

Snad každý list stromu charakterizuje jednoho z našich přátel. Tím prvním, kterým se zrodí z pupenu, je náš přítel TÁTA a naše přítelkyně MÁMA. Ti nám ukazují co je život.

Pak přicházejí přátelé sourozenci, se kterými se dělíme o svůj prosstor, aby mohli zkvítat stejně jako my. Pozdáváme ccelou rodinu listů, kterých se vážíme a kterým přejeme jen to dobré.

Ale život nám představí další přátelé, které jsme neznali a netušili jsme, že nám zkříží cestu. Mnohé z nich nezýváme přátelé duše či srdce.

Jsou upřímni, jsou pravdiví. Vědí, když se nám nedaří dobře, vědí, co nám dělá radsot. A často jeden z těchto přátel srdce exploduje v našem srdci , a tak se mu říká zamilovaný přítel. On dává třpyt našim očím, hudbu našim rtům skoky našim nohám.

Také jsou přátelé dočasní, snad na prázdniny či jen an dny či n ahodiny. V čase, kdy sjou nám neblízku, obcykle vzbuzují na naši tváři mnoho úsměvu.

Když už hovoříme o blízkosti, nesmíme zapomenout na vzdálené přátelé, ty, kteří jsou na konci větví a kteří se, když vítr zafouká, vždy objeví mezi některými z listů.

Ča běží, léto je pryč, blíží se podzim a my některé listy ztrácíme. Některé vypučí nasledujícího léta, jiné zůstanou po mnoho ročních odbodí.

Jsme však velice šťastní, že ty, které spadly, zůstávají nablízku a živí naše kořeny radosti. Jsou to vzpomínky na nádherné chvíle, kdy nám zkřížili cestu.

Každý člověk, který projde našim životem je jedinečný. Vždy nechává kousek sama sebe a bere si kousek nás. Někteří nechají mnoho, ale nestane se, že by někdo nezanechal vůbec nic. a to je kamrádství...